Sdružení pro zahraniční investice

30.09.2002, Mýty o investičních pobídkách -Koho poškozují a komu pomáhají? Studie White & Case

Mýty o investičních pobídkách - Koho poškozují a komu pomáhají?

Investiční pobídky jsou vděčným předmětem diskusí a politiky oblíbeným tématem. Často se užívají v odborných diskusích jako jistý "vymezovač" postojů proti sobě stojících ekonomických teorií. Přesto jsou investiční pobídky široce aplikovány vládami v křeslech, v nichž sedí mnozí z těch, kteří jak v odborných debatách, tak i s novináři, investiční pobídky jako zásah do tržního prostředí odmítají.

Takových příkladů je celá řada a jenom to dokumentuje fakt, že přes odmítavé hlasy některých liberálních ekonomů, existuje tvrdá mezinárodní a regionální soutěž o přímé zahraniční investice, na kterých se podílejí svými aktivními postoji vlády a veřejný sektor vůbec.

Tato jistým způsobem pokrytecká situace vede ke vzniku různých mýtů, jako zcela nebo částečně nepodložených tvrzení, a to jak negativních vůči této investiční podpoře, nebo i vůči té zcela pozitivní.

Chtěl bych v tomto omezeném prostoru nastínit nejčastěji se objevující mýty. Předtím bych si dovolil definovat, co pro tento případ pod slovem "mýtus" rozumím. Vycházím přitom z definice Oxfordského významového slovníku, který mýtus definuje jako "fiktivní ideu nebo víru, která byla nekriticky akceptována." Dodávám, že se často objevuje a opakovaně uvádí v médiích i odborných kruzích, přestože byla už vícekrát fakty vyřazena.

Snad nejčastěji opakovaným kritickým mýtem je výrok, že pobídky poškozují domácí investory a zvýhodňují zahraniční. Zákon o investičních pobídkách a praxe s jejich udělováním jasně toto tvrzení staví do kategorie zjevných nepravd. Přesto žije dál svým životem. Mají ho rádi zejména někteří politici, kterým fakta zřejmě nedělají žádné problémy.
Rafinovanější je tvrzení, že pobídky výrazně zatěžují státné rozpočet a náklady na pobídky převyšují přínosy pro domácí ekonomiku (a někdy se dodává, že to je vyhazování peněz, protože ti oslavovaní investoři by stejně investovali i bez pobídek).

Tento mýtus se dokonce dostal i do poslední zprávy Světové banky za rok 2000. Zde se uvádějí čísla (na str. 27), že náklady na pobídky v roce 2000 byly 120 miliard Kč a efekt byl pouze 1,7 miliard USD v nových investicích, které tyto pobídky v roce 2000 dostaly. Světová banka se odvolává na údajnou oficiální studii české strany (!), kterou ale necituje a přehledem podkladů neidentifikuje. Čtenáři, i méně informovanému, musí být jasné, že je to jasný nesmysl, a to i v případě překlepu, tj. varianta 12,0 miliard v roce 2000.

Dalším oblíbeným mýtem je tvrzení, že pobídky budeme muset zrušit ještě pře naším vstupem nebo při vstupu do EU, protože neodpovídají platným předpisům EK.

Nedávno naše kancelář White & Case v Praze a Bruselu vypracovala přehled nabízených a poskytovaných investičních pobídek v některých členských státech EU. Studie nejenže prokázala, že český systém neporušuje pravidla EK, ale ani zdaleka nedosahuje rozsah a motivační sílu některých systémů používaných v EU. Tento mýtus je zvláště nebezpečný, protože často vyvolává u zahraničních i domácích investorů obavy a ohrožuje jejich investiční záměry.

Jeden mýtus je často slyšet z úst ekonomů i novinářů, kteří jinak uznávají pozitivní efekty pobídek, ale příčí se jim jejich konstrukce, jako umělý zásah do liberálního trhu. Často přicházejí s tvrzením, že efekt pobídek by byl plně nahrazen konformním opatřením snížením daně z příjmu právnických osob o "x" procent.

Pouze snížení z daně právnických osob, byť na úroveň 15% z dnešních 31%, by nemohlo nahradit mnoho-směrný motivační efekt zavedeného systému investičních pobídek, které motivují k vytváření nových pracovních míst, zaškolování pracovníků a v neposlední řadě motivuje investora investovat v zaostávajících regionech. Konec konců Maďarsko má korporátní daň 18% a přitom uplatňuje investiční pobídky plně srovnatelné s námi. Navíc tak drastické snížení daní není při konstrukci mandátních údajů státního rozpočtu vůbec možné, i když by se mi rovněž líbilo.

Závěrem bych uvedl jeden příklad mýtu, který může být zvláštně nebezpečný, i když k pobídkám vstřícný. Je to mýtus, že stávající systém vymysleli a probojovali politici jedné strany a jedné vlády - a to proti odporu všech ostatních.

Není to pravda. Investiční pobídky se dlouhodobě a dosti bolestně rodily v agentuře pro zahraniční investice - CzechInvest, na půdě odborných útvarů mnoha ministerstev a za aktivní účasti renomovaných konzultantů. Právní souhlas na diskusi kolem pobídek dala Klausova vláda, pilotní systém uvedla v život tošovského provizorní vláda a zákon předkládala do parlamentu vláda Miloše Zemana. Zákon byl schválen po všestranné podpoře drtivou většinou. Měl by proto patřit k pilířům hospodářské strategie všech demokratických stran i v příštích obdobích a ne tématem pro politické šarvátky a mediální exhibice méně informovaných autorů.

Pozn. Informace uvedené v tomto článku jsou poskytovány pouze pro obecné informativní účely. Nejedná se o právní, ani jiné poradenství. Copyright © 2002 White & Case